Osmnáct z dvaceti dotázaných v mé nedávné minianketě konstatovalo, že statický prezentátor ke zvládnuté prezentaci nepatří. Je možné tento závěr nějak podložit a jak správně využít pohybu při prezentaci samotné?
Slyšel jsem již řadu úvah na toto téma a tvrdím: Prezentátor by měl být v pohybu.
Lidské vnímání je odedávna vycvičeno detekovat pohyb – v dřívějších dobách tato schopnost pomáhala člověku přežít, protože včasné odhalení blížícího se nebezpečí mnohdy rozhodovalo o životě a smrti. Pohyb na sebe díky tzv. orientačně-pátracímu reflexu dokáže strhnout pozornost – a to je pro účely prezentace vysoce žádoucí.
K obvyklým záměrům prezentátora patří snaha předat posluchačům informaci či přesvědčit publikum o svém tématu. Ani informování, natož pak přesvědčování nelze uskutečnit bez získání pozornosti posluchače. Pozornost je branou vnímání člověka – než začnete informovat či přesvědčovat, musíte aktivizovat pozornost svého publika. Prezentátoři se toho snaží dosáhnout pomocí řady nástrojů a triků – od vyzývavého trička až po vyprávění vtipů. Mnohdy ale zapomínají na úplně nejjednodušší a fyziologicky podmíněný aktivizační prvek, kterým je právě pohyb.
Pohybující se prezentátor nutí posluchače být stále »ve střehu«. Kdyby nic jiného, musí sledovat jeho pohyb po místnosti, občas otočit hlavou nebo se natočit na židli. Budete-li se při prezentaci pohybovat, publikum vás nadto bude vnímat jako dynamičtějšího, živějšího a energičtějšího řečníka, než statického konkurenta. Zvýšená míru pohybu může být rovněž znakem vysokého zaujetí pro téma. To vše za předpokladu, že vaše pohyby nejsou nahodilé a viditelně nervózní.
Nervozita a stres prezentátora se velmi často promítají právě do rušivých pohybů. I zde sehrává zásadní roli dědičná výbava člověka – vaše tělo jakoby se snažilo utéct. Je na vás, jak energii nashromážděnou k útěku využijete. V této souvislosti se setkávám s dvěma skupinami rad. První říká, že vědomé uměřené pohyby dobře poslouží jako ventil pro nervózního prezentátora a přispějí k jeho zklidnění. Pohyb tedy napomáhá i v boji proti stresu. Druhý pohled naopak nervózní prezentátory nabádá, aby se raději »ukotvili« k řečnickému pultíku, stolku s notebookem či opěradlu židle, než aby nervózně těkali po místnosti. Jistá bariéra mezi řečníkem a posluchači sice není zcela ideální, ale dodává prezentátorovi pocit jistoty. Jakmile nervozita odezní, je vysoce žádoucí dočasné útočiště opustit a začít se pohybovat.
Musíte sami vyzkoušet, která z uvedených taktik vám vyhovuje víc. Požádejte o radu i své okolí, které zná váš styl vystupování. Mnozí lidé, kteří si připadají velmi nervózní a mají tendenci se schovávat za řečnický pultík, nervózně ve skutečnosti vůbec nepůsobí. Třeba mezi ně také patříte.
Prezentátoři bývají velmi často vázáni na obsluhu techniky a jsou nuceni zdržovat se poblíž klávesnice, kterou přepínají své slidy. Dnes přitom není nikterak finančně náročné pořídit si vlastní presenter – tedy dálkový ovladač pro prezentace, díky kterému budete moct přestřihnout pomyslnou pupeční šňůru mezi vámi a vaším notebookem. Dalším omezujícím faktorem se může stát drátový či pevně umístěný mikrofon. Budete-li mít na výběr, volte spíš klopové a bezdrátové ruční mikrofony. (Více informací v článku Čeká mě prezentace s mikrofonem) Stejně tak i místo velkých desek s poznámkami, které budete mít někde položené, si své poznámky raději vytiskněte na kartičky velikosti A6 nebo A7 – ty hravě schováte v ruce.
Přiměřená míra pohybu je důležitým prvkem každé prezentace. Proto znovu radím – pohybujte se. Volte však takové pohyby, které jsou účelné: Dojděte k plátnu a rukou poukažte na klíčovou informaci nebo se třeba přibližte k posluchačům, pokud chcete vyvolat dojem důvěrného či osobního sdělení. Snažte se vždy o to, aby byl pohyb nedílnou součástí vašeho prezentačního projevu.
