Mezinárodní konference TED jsou svátkem pro všechny příznivce nových nápadů, inspirativních projevů a silných řečníků. Bylo tedy téměř povinností se TEDx Prague 2017 zúčastnit. Zajímalo nás, zda pražské příspěvky dostojí věhlasu světových TED talks.
Pokud čtete náš blog, určitě jsem jste už viděli pár TED talks. Některá z videí mají milióny zhlédnutí. Řečníci vás zcela pohltí, ať už silou tématu, nebo silou své schopnosti dané téma podat. Jeden by mohl očekávat, že naživo bude zážitek z projevu ještě intenzivnější. Opravdu?
Neházíme všechny řečníky do jednoho pytle. Byli řečníci, kteří se svého příspěvku ujali se ctí, ale část prezentací za kvalitou zahraničních TED talků poněkud pokulhávala. V čem vidíme dva hlavní nedostatky?
14minutový formát z pražské konference je příliš krátký pro spojení několika témat do jednoho příspěvku. Chcete srovnávat digitální revoluci s agrární a průmyslovou revolucí? Ok, tak do toho ale už prosím nemíchejte hledání talentů a obráceně. Navzdory tomu, že jste ostřílený a velmi dobrý řečník, místo koncentrované a silné řeči s pointou dostanete rozředěné zamyšlení, které si za pár dalších přednášek stěží někdo vybaví. Na 14minutový TED talk potřebujete jednu silnou myšlenku podpořenou vybroušenou argumentací, a ne chuchvalec úvah. Tenhle problém se týká obsahu a pak je tu ještě forma.
Česká výchova a české školství (i o něm byla na TEDx řeč) většinu z nás příliš nevedlo k veřejnému vystupování. A když už jsme někde vystupovali (před třídou, na seminářích, při státnicích, při výběrových řízeních) povětšinou jsme nebyli hodnoceni za formu projevu, ale za obsah. Netvrdíme, že obsah není důležitý, ale pokud není v souladu s formou, minimálně na konferencích typu TED se to projeví.
Přesně v tomto momentu se otevírá obrovská propast mezi českými a zahraničními řečníky, kteří na TEDx vystupovali (a zároveň pořadatelé pustili ze záznamu tři zahraniční TED talks). Anglické příspěvky působily přirozeněji, energičtěji, odhodlaněji a často i promyšleněji. Nejlepším příkladem mohlo být asi vystoupení britského kybernetika Kevina Warwicka. I tak se našli čeští spíkři, kteří dokázali laťku podržet. Hned úvodní řečnice Zuzana Labudová předvedla krásnou prezentaci se vším všudy, Tomáš Jamník provázel svým příspěvkem s očividnou lehkostí a nadhledem a i 21letá Dominika Kouřilová zvládla své vystoupení před vyprodaným Fórem Karlín překvapivě suverénně.
Hned úvodní prezentace Zuzany Labudové nastavila laťku vysoko a tu bohužel museli někteří spíš podlézt než přeskočit.
Schopnost mluvit na veřejnosti s očividným sebevědomím, jasně, konzistentně a navíc s vtipem je těžká disciplína. A nutno podotknout, že tady máme jako Češi od rodilých anglicky mluvících spíkrů ještě co odkoukávat.
Principem TED talks je zprostředkovávat nové myšlenky či nové úhly pohledu na tradiční témata. Na sobotní pražském TEDxu byla řeč o postavení žen a mužů ve společnosti, o nebezpečí umělé inteligence, o digitální revoluci a hledání talentů, o nebezpečí plastů pro životní prostředí, o důležitosti kooperace hlavy a srdce anebo o zásadní roli networkingu pro naši budoucnost. Že by se tedy jednalo o úplně revoluční témata, to se asi říct nedá. Pravděpodobně jste o většině z nich už četli v některém z posledních Forbesů, Respektů nebo kde se intelektuálně osvěžujete. (V Nedělním Blesku se zatím o všem nepsalo.) Bohužel jen části řečníků se podařilo najít alespoň nový úhel pohledu.
Slyšeli jsme pár skvělých řečníků, které jsme dosud příliš dobře neznali. Odnesli jsme si několik podnětů k zamyšlení. Ale přiznáváme, že naše očekávání od sobotního TEDxu bylo vyšší. Chvílemi jsme se nemohli ubránit pocitu, že se místo na TEDxu nacházíme na večeru Pecha Kucha, kde neučesanost, jisté intelektuální hipsterství a pozdvižené obočí bývá součástí hry.
